Já vím, je to samé sladké, sladké, sladké. Ale právě teď je ten správný čas na nepečené cukroví. Rychle se totiž kazí a tak se hodí připravit ho až na poslední chvíli. Napečeno už díky výzvě máte beztak dost.
Dnešní dodatečný úkol je tedy jasný.
Připravte nepečené cukroví
Hitem číslo jedna jsou a vždycky budou čokoládové lanýže, těsně následované koulemi Rafaelo.
Zde je další kousek inspirace od Apetitu: Cukroví na poslední chvíli.
Pokud máte nějaké své oblíbené, které u vás nemůže chybět, nezapomeňte se podělit o fotku na sociálních sítích a o recept v komentářích. Budu se nesmírně těšit.
Náhradní úkol pro ty, komu už slovo cukr leze ušima:
Udělejte předvánoční dobrý skutek.
Přispějte na dobročinnost, odneste teplé oblečení potřebným, zeptejte se, zda nejbližší zvířecí útulek něco neshání nebo zda by opuštěným seniorům v domově důchodců neudělalo radost psané vánoční přání od docela neznámé osoby. Stejně jako na nepečené cukroví, i na tyto dobré skutky je nejvyšší čas.
Pokud se rozhodnete splnit oba dva úkoly najednou, všechna čest.
21.12.2016 at 0:07
Milá Flo, kandidátů na dnešní úkol mám hned několik, takže o sladké bude určitě postaráno. A druhou část vlastně splním taky. Rozhodla jsem se v rámci aktivity Postcrossing.com udělat radost více lidem a zítra (tedy vlastně dnes) poputují další dva vánoční pozdravy neznámým lidem. A tašku oblečení tu taky kompletuji, i když tu asi zítra nikam nepotáhnu (nesmím tahat nic těžkého – ještě dlouhé 2 měsíce) a nechám to tedy na jindy na mého muže. Přeji všem přítomným krásnou středu! M.
21.12.2016 at 0:12
Tak to je skvely,mam akorat pripravenou kasicku na lanyze od Flo v lednici, s nadechem Italie,jako liker jsem pouzila Amaretto. Jinak tim ze je to uz nesoutezni,tak fotky uz nepostuju,to mi zabralo vzdy dost casu..ale jedu dal :-)
21.12.2016 at 0:46
Má milá Flo… je tak nádherné, že myslíš i na ty, kteří nemají možnost zažívat takovou pohodu vánoc, jako my.
Už dlouhá léta obdarovávám lidičky v nouzi a dává mi to velký smysl a hlavně sílu a obrovskou touhu neustat a pokračovat dál…
Napadlo mě to v dobách, kdy jsem prošla velikou katarzí a od té doby si nesmírně vážím toho, co mám. Ne všichni mají tu možnost.
Dlouhá léta spolupracuji s občanským sdružením ŠVAGR ( mimo jiné))a pracujeme s dětmi z dětských domovů. Vánoce s nimi, společné pečení , vaření a tvoření, vycházky apod – dělení se o radosti, starosti, obavy i plány… to je neskutečně nádherný a smysluplný zážitek. Slovy se to popsat nedá. Ale zažít…byť jen na jedno dopoledne v roce, tak to má smysl a nevyčíslitelnou hodnotu. ( Oboustranou ) Díváte se pak na věci a souvislosti úplně jinak.
Hodně mi to změnilo život. Změnilo to mě. Zatřáslo to se mnou a díky létům spolupráce mi to dalo i úplně jiný pohled na věc. Takže ANO – já se zúčastním moc ráda. Klidně se tu s vámi podělím o info a získané zkušenosti. Kde jinde, než tady, kdy jindy, než teď…
S láskou Líba.
Pro zájemce vystupuji z anonymity a uvádím na sebe kontakt
libusezakova@centrum.cz Telefon 739071293
21.12.2016 at 8:56
Dobrý den Libuško, zaujala jste mě tím dětským domovem – máme doma spoustu krásných a nerozbitých hraček po dětech, kterým už odrostly a mě je líto je vyhodit. Schovávat je nechci a v okolí není žádný Klokánek nebo dětský domov, kam bychom je mohly věnovat. Určitě by to ještě mohlo sloužit dalším dětem! Jestli Vás můžu poprosit, pošlete mi kontakt na dětský domov, kde by o to stáli. Napíšu Vám mail.
Děkuji a přeji Vám krásné Vánoce, moc ráda čtu Vaše krásné příspěvky :-) Nejvíce mne vzalo za srdce motýlkové cukroví :-)
Míša
21.12.2016 at 10:41
Libuško, mě už to ani nepřekvapuje… jsi vzácná bytost! M.
21.12.2016 at 18:13
Vzkaz pro Míšu… moc ráda kontakt předám. Spolupracuji s několika dětskými domovy na jihu Čech. V menších městech jsou i takzvané BUŇKY, kde s „tetou“ vyrůstají pohromadě často sourozenci různých věkových kategorií, takže to funguje trošku jinak. Tam by asi pomoc formou hraček uvítali velmi rádi. Záleží odkud jste. Posílání poštou je drahé, ale třeba by se to dalo vymyslet i jinak. Mám spoustu přátel po celé republice.
A za dojemná slova velmi děkuji. Maminku by asi nepotěšilo, že jsem to tu zveřejnila, ale mě to udělalo velkou radost.
Hezký večer. Líba
21.12.2016 at 18:25
Marcelko asi tak, jako Ty a všichni další. Každý / každá z nás máme svůj dar. Talent se kterým jsme se narodili a je potřeba ho objevit, vykřesat a rozvíjet. Nebylo to úplně jednoduché a šla jsem cestou pokus, omyl. Na svých chybách jsem se ale naučila vždy něco pozitivního. Dnes vím, že dělám to, co mě baví a pomáhám tím ostatní,ale hlavně sama sobě…učím se ráda stále nové.
Ano, je nutné tomu obětovat čas. Získáme tím ale mnohem víc.
21.12.2016 at 6:55
Dobré ráno, přátelé…
Nemohla jsem ani dospat. Den „D“ – jakože darovací – je tady.
Zabaleno, nachystáno a jde se obdarovávat.
Každý z vás, kdo si to již někdy zkusil, si určitě pamatuje počáteční ostych, takové to divné mezidobí od nápadu a nadšení po realizaci.
Ono totiž rozdávat a oslovovat známé, to nám jde skoro samo.
Ale oslovit a obdarovat někoho naprosto cizího, nám z počátku může připadat divné… často trochu i jim. Ale stojí to za vyzkoušení. Překonat počáteční obavy a prostě jen někomu darovat trochu své pozornosti. Projevit soucit. Nemusíte nikoho půlhodiny poslouchat, jak lamentuje nad zkaženým životem a veškerou nepravostí světa. Nemusíte, ale klidně můžete…
Má zkušenost je taková, že kdo pomoc opravdu potřebuje, přijímá ji s ostychem a pokorou. Většinou mlčky a trochu rozpačitě, ale s velkou radostí a jakousi šťastnou jiskrou v oku. Obdarovávání je v tu chvíli oboustranné a dělá dobře vaší duši.
Buďme štědří a rozdávejme svou radost a vděk (za to, že tu možnost máme) těm, kteří to potřebují.
Peníze odeslané na konto „nějaké organizace“ utiší vaše svědomí a je to jistě velmi záslužná věc, která se dá stihnout i na poslední chvíli, ALE… Když tu samou částku – nebo klidně jen její malou část – použijete na konkrétní věc, kterou vy sami předáte, získáte tím novou zkušenost.
To samé platí o darech nehmotných o to vzácnějších. Je kolem nás tolik potřebných. Stačí se dívat. Nemusíte mít žádný složitý plán. Překonáním prvého ostychu získáte cosi, co vás bezpečně povede. Takový zvláštní maják blikající ve tmě pochybností.
Vánoční čas štědrosti je o rozdávání a dělení se. A štěstí je ukryté v maličkostech. Pojďte si to vyzkoušet.
Krásný den. Libuše
21.12.2016 at 10:28
..už léta pletu teplé ponožky pro staroušky v domovech důchodců a pro nedonošené drobečky v porodnicích..před Vánoci si namátkou vybírám domov důchodců a k balíčku ponožek přikládám i vánoční přání…mám pocit,že takhle to má smysl…
21.12.2016 at 10:41
To je moc hezké…
21.12.2016 at 18:35
Určitě. Skvělý nápad. Moc chválím.
Z takových zpráv mám velikou radost. Jak už jsem psala výš, darování a štěstí se skrývají v drobnostech. Ne v okázalých darech.
A teplé ponožky zahřejí nejen nožky, ale také srdíčko a duši.
Ony se totiž takové poctivě pletené jen tak někde koupit nedají.
Celou tu dobu, co je vytváříte, do nich vplétáte cosi ze sebe. Dar laskavosti a spoluúčasti. S tím záměrem jdou pak dál a radost předávají.
Ještě jednou chválím a děkuji. Za stařečky, za miminka a hlavně za upřímnost. Díky Libuše
21.12.2016 at 11:12
Hrozně mě to mrzí, ale už jsem to neustála – včera jsem byla na nohách od čtyř (vyplavený barák, tak museli vzbudit celý vchod, i nás suché a nevyplavující), tak jsem šla od šesti do práce dohánět resty, večer bilanční sezení, doma kolem desáté. Dneska doháním resty dál. Přestávám věřit, že pojedu zítra dopoledne k rodičům, bojím se, že budu muset zase do práce :-( Tahle práce mě jednou zabije (denně desítky, možná i dvě stovky papírů, které musím vzít, zpracovat, založit, do toho chodí lidi, vymýšlí si, lžou nebo si chtějí povídat…) Já už tak chci a potřebuji volno, ale až přijedu k našim, tak budu muset pomoct mamce s cukrovím (protože jsem si půjčila formičku a zapomněla ji minule vrátit – müsli kytičky ale byly skvělé), tak čeká, že ve čtvrtek budeme péct a slepovat linecké kytičky, v pátek budu muset oběhnout úřady a doktory, hektický Štědrý den, kdy se na mě už těší vánočka (díky povedené z výzvy), zdobení stromečku (mamka zuřivě odmítá stromek zdobit už 23., musí se 24.), zabavování natěšených dětí, pomoc se zabalením dárků rodičů (mamku to nebaví a u taťky je úspěch, když dárek vůbec koupí :-))… Možná se budu těšit zpátky do práce už někdy kolem 25. prosince :-D
Budu se snažit na vás dojít aspoň podívat, jaké úkoly plníte dál. A zazávidět si :-)
Krásné Vánoce a co nejmíň stresů všem :-)
J.
21.12.2016 at 13:36
Ajajaj, Jani, to nezní dvakrát optimisticky… Bohužel ten předvánoční čas s sebou přináší i stresy, ať už chceme, nebo nechceme… Moc přeji, aby se to utřepalo, a i na těch všech povinnostech jste našla i něco hezkého – třeba jen to, že máte s kým na vánoce být. I když si dovedu živě představit, že prostě budete kmitat jak motorová myš. Posílám trochu síly. M.
21.12.2016 at 16:02
tolik zbytečných úkonů, nechcete něco z toho vynechat nebo předelegovatna ostatní a užít si svatky v klidu?takhle si je uzije akorat osoba, ktera je ve vasem prispevku zminena nejcasteji
21.12.2016 at 18:02
Marcelo, díky za podporu, souznění a zaslání sil. Trošku pomohly, ale je to mazec, přerůstá mi všechno přes hlavu. Jsem ještě v práci, přitom jsme měli zavírat ve tři.
Nejraději bych o Vánocích byla s partnerem a naším ušákem v klidu doma. Jenomže. Už jsem si stěžovala u jednoho úkolu – tchyně musí mít přítele doma, nejsme oddaní, nemáme děti, není důvod, aby její děti trávily Vánoce jinde než u ní. Skřípu zubama už druhý rok, ale dokud to jejím klukům (a partnerce druhého syna) nevadí, já sama nic nezmůžu. Třeba budeme příští rok aspoň čekat miminko, tak by se mohlo něco změnit… A u rodičů se nezastavím vůbec, jsou tam na mě natěšení dva malí kluci, kteří si mě budou chtít co nejvíc užít, moje mamka pro ně je už okoukaná…
Jarčo, nemusíte se bát, mamka si klidu taky moc neužije, má denně od osmi za zadkem ty dva malý sviště, kteří odcházejí nejdřív v sedm večer…
21.12.2016 at 19:27
Vzkaz pro Janu.
(Upřímně se omlouvám, dnes je tu zdá se „přelibušováno“ ,ale nemohu jinak.)
Jani, pokud chceš, mohu Ti s tím pomoci. Spousta věcí se dá objasnit, vyeliminovat či jen trochu odlehčit, když se na to podíváš z jiného úhlu pohledu. Dělám to pro druhé už víc jak třicet let.. je to má práce, či poslání. Nabízím pomoc a na Tobě je, zda to přijmeš a nebo alespoň zkusíš. Pokud se rozhodneš, že ano, pak mi stačí pár minut tvého času někde osamotě. Ukliď se na chvilku někam a zavolej. Telefon uvádím úplně nahoře v příspěvku z noci. (volat můžeš dnes až do 22 hod. případně zítra Od 15,30 do 21 hod. ) Líba
22.12.2016 at 14:06
Moc děkuji, Libuško, za nabídku. Je na jednu stranu hrozně lákavá, ale na tu druhou si ji zakazuji, nejsem si jistá, že by bylo zodpovědné přenášet svoje problémy na někoho konkrétního, tím spíš takhle krátce před Vánocemi.
A k tomu „přelibušování“ – jsem šťastná, když vidím Vaše jméno, protože je pro mě takovým synonymem uklidňujících příspěvků. Už jsem si vypěstovala lehkou averzi na „přejanování“, ke všemu jsem se musela dovyjádřit, až jsem svítila několikrát pod sebou v posledních komentářích… :-)
21.12.2016 at 12:52
U nás sa dnes robili makové guľôčky. Kokos sa minul už dávnejšie (snáď trištvrť kila kokosu na cukroví? :D), tak som šneky (http://www.apetitonline.cz/recept/makovo-kokosovy-snek-a-kulicky) nerobila. A ako vyzerajú? Obalila som ich do mletých mandlí. Aby od nich nebol človek olepený. Ale možno keď postoja, tak nebudú lepiť. Ktovie. Nechám sa prekvapiť. https://www.instagram.com/p/BORyVc6glnz/?taken-by=uzahradniku
Oblečenie na darovanie mám vyradené už dávnejšie, ale potrebujem muža, aby to niekam odviezol. Ja by som to sama neodvliekla. Mrňatá mi neponesú nič, iba chcú byť nesené/vozené. :) Takže táto úloha trochu padá. Ale ak by som sa vybrala do mesta, možno nabalím aspoň krabičku s koláčikmi. Ale nakoľko sa tam chystám zajtra, lebo musím, tak radšej asi šetrím sily. :D Desím sa vybavovania na úrade. :D Budú brať cukroví ako úplatok??? :D
21.12.2016 at 17:44
Cukroví už mám zakázané dělat, takže tahle část padla. Vytříděné oblečení jsem nesla na charitu předevčírem, dneska jsem koupila něco pro kočičí útulek a něco pro psí.
21.12.2016 at 23:58
Tak já dnes poprvé nestíhám. Chtěla jsem ukoulet pár rumových kuliček, ale… dopoledne kontrola s jedním dítětem v nemocnici, po obědě telefon ze školky, ať si přijdu pro druhé blinkající dítě, třetí dítě téměř celý den mrzuté… zkrátka přes den bez šance. A teď večer jsem usnula při uspávání drobotiny a probrala se až pozdě.
Ale nevadí. Kuličky udělám zítra a nějaký dobrý skutek taky vymyslím, byť třeba s pozdější realizací. Už dlouho mám v hlavě myšlenku na ušití pár zavinovaček pro novorozenecké oddělení místní nemocnice. Některé tam mají už dost odrbané… Nedávno jsem do dětského centra (něco jako kojeneckého ústavu) darovala velkou tašku bot po našich dětech. A dohodli jsme se s manželem, že jen co po mateřské začnu zase vydělávat (teď je to občas s penězi dost naknop), vybereme nějaký konkrétní subjekt, třeba to dětské centrum, který budeme pravidelnou měsíční částkou podporovat. Do té doby alespoň materiálně z toho, co sami už nepotřebujeme, ale někomu jinému to ještě může posloužit.
22.12.2016 at 1:31
Jani, přeji brzké uzdravení celé rodince, ať si můžete užít ty svátky v pohodě. Nejlepší lék je teplo pod dekou a pohádky. Nejlépe vyprávěné. ale to Ty jako maminka tří dětí moc dobře víš.
Je dobře, že ses alespoň trošku prospala. Kuličky můžeš udělat kdykoli…úkol je nesoutěžní a cenní se nápad. A to ty už máš a děláš. Moc děkuji za takové zprávy. A chválím….
Líba