Úkol č. 11: Rohlíčky

Zítra sice bude bronzová neděle, ale dnes vás čeká vanilková sobota :-)

Úkolem je upéct vanilkové rohlíčky. A pokud už je náhodou máte hotové, tak nějaké jiné cukroví podle vaší volby. Klidně zkuste nějaký nový druh.

Večer si pak můžete zapálit druhou svíčku na adventním věnci.

Rohlíčková inspirace z Apetitu:

Share Button

19 komentáře

  1. Jů :-) Tak na ty se těším

  2. Uuuf…já jsem si zrovna naplánovala jiné pečení :) A hlavně jsem rohlíčky ješte nikdy nedělala (no jo, jsem totální začátečník), tak jsem zvědavá…ale výzvu tedy přijímám :)

  3. Kateřina

    8.12.2018 at 9:14

    Jo, jo. Sice letošní výzvu skrz mé občasmé indispozice a synovu divokou povahu nedáváme, ale toto prostě klapnout musí! :)

  4. Vaniklové rohlíčky… moje nejoblíbenější a nejzamilovanější cukroví.
    Bez nich si nedovedu Vánoce vůbec představit. Receptů na ně je požehnaně a je to s nimi asi tak, jako se svíčkovou v našich kuchyních. Každá rodina má tu svou receptůru a chuť – naprosto úžasnou a samozřejmě, že tu úplně nejlepší.

    Těsto se muí odležet, takže jsem zadělala vanilkové rohlíčky a péct budu až večer. Recept na ně mám od mé maminky. Ta je převzala od své maminky a ta zase od té své…
    Vznikla z toho vánoční tradice a k ní se vztahuje i jeden příběh.
    Už jsem ho tu před lety zveřejnila, ale stojí za to si ho připomenout. Začíná skoro pohádkově…

    Bylo, nebylo.
    Kdysi dávno, pradávno bydlela v malé venkovské chaloupce žena a v čase předvánočním chtěla upéct pro své děti a manžela, tak jako každý rok, klasiku Vánoc – její oblíbené vanilkové rohlícky. Měla ale veliký problém.
    Ten rok ji velmi upracované ruce zradily, bolely a vypovídaly službu. Prostě nemohla umotat ani jeden krásný, malý rohlíček i když se velmi snažila. Všechno, co vytvarovala vypadalo hrozně. V těste bylo ale spousta másla a ořechů, tak to nechtela vzdát. Rozválela ho na placku a jednou rukou vypichovala motýly. Přendala je na plech a upekla.
    Ráno to v chaloupce vonělo po vanilce a my s bráškou byli úplně nadšení z nových tvaru. Od té doby se u nás doma pečou rovným dílem rohlícky a motýli. Takže já mám pro dnešek jasno.

    Nejvetší radost z toho bude mít prostřední syn. Babiččiny motýli, to je podle nej úplně to nejlepší cukroví. Zkoušeli jsme ruzné tvary, ale nějak to nebylo ono. Takže se rok co rok vracíme k osvědčenému a léty prověřenému vykrajovátku ve formě motýla.
    Ať vám jde pečení pěkně od ruky a vše se vydaří tak, jak chcete. Krásný den.
    S láskou Líba

    • Marcela flair

      8.12.2018 at 13:41

      To je krásný příběh a pěkná tradice.

      Vanilkové rohlíčky mám taky moc ráda, ale musela jsem si najít svůj recept (i když vlašské ořechy miluju, v tomhle cukroví dávám přednost mandlím). Bohužel jsem o něj při zatopení sklepu před 5 lety přišla, takže od té doby každý rok hledám a testuji. Vloni jsem nejspíš na ten poklad znovu narazila, takže jsem si ho konečně zapsala a letos ho zkusím podruhé, jestli je to „TO ONO“.

      A ještě k tvaru… u nás doma se rohlíčky pro změnu vždy tvarovaly do formiček, vyklepávaly syrové a teprve pak pekly. Sice je to zdlouhavější, ale zase je to taková moje „terapie“ na ten uspěchaný (bohužel nejen předvánoční) styl dnešní doby…

      Tak ať se motýlci povedou a dělají radost :-). Marcela

    • Líbo, to je tak krásný, děkuju, že jste se podělila o příběh, moc ráda jsem si ho přečetla :) Přeju Vám hezký předvánoční čas.

    • Marcelko, podělíš se o ten nej… recept?
      Mám jich mnoho. Vyzkoušela jsem klasiku – vlašáky, lískové ořechy, opražené ovesné vločky a mandle také – vše ve spoustě variant.
      Věrná zůstávám vanilkovým rohlíčkům z vlašských ořechů.
      Rohlíčky z formičky jsou krásné, jeden jako druhý, ale u mých synů se s úspěchem neshledaly. U přátel a zákazníků ano. Takže občas také používám. PS: Rodina trvá na těch motaných růčo.

    • Milá Báro, moc děkuji. Příběhy, to je moje… mám jich na tisíce a ráda je předávám dál.

  5. Katarína Píková

    8.12.2018 at 12:42

    Já už mám napečeno všechny druhy cukroví a už jenom čekám na prožití vánočních svátků v kruhu rodiny, kdy si budeme pouštět vánoční koledy, u toho povídat a mít se rádi.

  6. Tak jsem se dnes k rohlíčkům nedostala..Zítra se na ně vrhnu a zkusím to tím vykrajovátkem..Co tady píše paní Libuška…Od včera mě opět chytla bolest v pravé ruce a už skoro s těmi prsty nehnu…Ještě, že mám levou v pořádku…A v pondělí slibuji, že už si konečně zajdu k doktorovi..Bojím se co mi zjistí…a asi to budou ty karpály, kdych to měla brát ze svého profesního pohledu…Touhle adventní výzvou chci hodně věcí v sobě vyřešit a změnit pohled na vánoce… Tak mě mrzí, že dneska to nevyšlo ale zítra doženu…

    • Marcela flair

      9.12.2018 at 0:03

      Držím pěsti, ať ruka brzy zase poslouchá. A vůbec se věci vyřeší. Před pár lety mě věci okolo Vánoc zachránily, takže je to dobrý čas. A výzva od Flo je prostě nej průvodce Adventem, už mám třikrát potvrzeno :-). M.

    • Milá Soňo.
      Rohlíčky Vám nikam neutečou. Důležité je se dát do pořádku. Nemám vůbec nic proti doktorům, ale název lékař je dle pana Duška o tom, že Vás lékař nejspíš poleká… A možná to opravdu bude svádět na karpální tunely…

      A teď vážně. Zachovejte klid a řeči o operaci (jako jediném možném řešení) odsuňte ze své mysli. Není nutná. Jde to rozhodně jinak.
      Podle toho, co jsem viděla je Váš problém jinde než v ruce. Počátkem Vašich obtíží je krk – krční páteř. Chraňte si ho před ofouknutím, prochladnutím. Zahřívejte ho, lehce masírujte bylinkovými oleji (rozmarýn, tymián, růže, levandule) Pokud nemáte, pomůže slunečnicový olej s majoránkou.
      Zahřejte olej na pánvi či v kastrůlku tak, že už v něm skoro neudržíte prst (pozor, jde to dost rychle) a pak do něj přidejte sušenou majoránku – na jeden dcl 1 vrchovatá polévková lžíce. Hned jak začne pěnit odstavte, nechte vychladnout a vlažné přeceďte. Použít můžete hned. Masírujte jím kůži celého krku – lehkými krouživými pohyby do zčervenání. Pak ho zabalte do šátku či šálky a jděte odpočívat alespoň na 30 minut. Klidně i přes noc. Opakujte každý den, alespoň jedenkrát – po dobu deseti dnů. Stejným olejem ošetřete i ruku (od konečků prstů směrem k lokti a zase zpět. Několikrát za sebou. Ruce, krku i hlavě se uleví. Nebude to hned, ale pomůže to.

      Flo, omlouvám se za poradenství na dálku. Pokud to vadí, tak to smaž.
      Líba

    • Libuško, naopak, děkuju ti za Soňu a za to, co pro ni tady na dálku děláš.

      Soňo, přeju hodně a hodně sil a taky trochu času jen pro tebe <3

    • Milá Flo.
      Děkuji Ti. Kdybych měla kontakt na Soňu, vyřešila bych to rovnou s ní.
      Pomoc potřebuje a já pomáhám ráda. Však mě znáš.
      Tak krásný den. Líba

  7. Rohlíčky se u nás pečou dvakrát,první dávka se sní hned a ta druhá zůstane.Dneska jsme splnili i včerejší úkol,povedl se.Sešlo se nás hodně.Poseděli,pojedli popili,krásné odpoledne Jitka a děda

  8. Paní Libuško..

    Úplně jsem se lekla, že jste viděla, že problém je jinde…A že jste to uhádla. Ten olej vyzkouším, moc děkuji za tip…Mám přes léto nasušené bylinky..Operaci si vůbec nepřipouštím, to je pro mě krajní řešení…Teď bych ani nemohla kvůli muži…Já adventní výzvu sledovala loni i předloni ale neměla jsem sílu se na vánoce připravovat ale kvůli dětem se překonávám…Letos to už budou čtyři roky na vánoce, kdy mi odešel chlapeček mezi andílky…..A já pořád v sobě něco dusím a neumím si s tím poradit…

    Já Vám moc děkuji za radu, moc ji vážím.

    Hezký adventní večer, Soňa

    • Milá Soňo.
      Čas je nejlepší lékař. A když se mu ještě trochu pomůže tím, že se na věc podíváte z jiného úhlu pohledu a dovolíte sama sobě přijmout změnu, tak to půjde snáz a určitě rychleji.
      Je to bolestná ztráta a nikdy nezmizí úplně. Zapomenout se na to nedá a nikdo to po Vás ani nežádá.
      Zkuste dát sama sobě ten nejhezčí dárek k Vánocům a najděte si někoho, kdo s Vámi provede vysmíření a uzavření této životní etapy.
      Uleví se Vám a projeví se to i na vašem zdraví.
      S láskou Líba

    • Paní Libuško..

      Děkuji za zprávu.
      Ano, čas je dobrý lékař…
      Snažím se to řešit ale asi jsem ještě na doléčení nedozrála.Nebo toho mám
      v sobě tolik a je to jak bludný kruh..Občas bych chtěla někam utéct od všeho…Letos jsem načerpávala sílu v Rumunských horách a byl to úžasný balzám na duši…

    • Ono to přijde.
      Důležité je si to uvědomovat a neustrnout v pozici oběti a křivdy.
      A vždy je lepší, když na to nejste sama. Kolem nás je spousta lidí, kteří si takovou ztrátou prošli a dokázali o tom mluvit. A po čase se zase radovat ze života. Jen někteří si k tomu dojdou sami. Jiné vesmír tochu postrčí a nasměruje. Cesta už je na Vás.
      S láskou Líba

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

*

© 2018 Velká výzva Kuchařky pro dceru

Tato výzva je součástí webu Kuchařka pro dceruNahoru ↑