30. úkol: Vyprávění

Poslední úkol, zvládli jste to!

Dnes na závěr vás čeká malá srdcovka.

Večer, až se na dnešní Stříbrnou neděli setmí, zapalte si svíčky, lucerničky, světýlka, udělejte si pohodu a v mihotajícím se osvětlení si začněte vyprávět.

O tom, jaké byly Vaše nejkrásnější Vánoce, o tom, jak si je pamatujete, když jste ještě byli dětmi, vzpomeňte si na vtipné, smutné i silné zážitky. Pošlete je dál a poslechněte si jiné.

Zažehněte předvánoční jiskru v srdcích i duších svých blízkých, budete mít opět o vzpomínku víc.

PS. Zítra se odevzdávají soutěžní formuláře, tak si přijďte pro pokyny, pokud je potřebujete.

Share Button

5 komentáře

  1. Pro formuláře zajít kam, prosím?

  2. Mrkni do pravidel, jsou tam ke stažení dvě verze formulářů :)

  3. Marcela flair

    17.12.2017 at 12:29

    Tedy… zdá se mi to, nebo to letos uteklo nějak rychleji? Krásnou Stříbrnou adventní neděli všem! Marcela

  4. Marcelko, letos byl advent kratší. Mám stejné pocity… běžělo to nějak moc rychle.

    Dnešní vyprávění o vánocích mého dětství bylo hlavně o podmínkách, které jsme tenkrát měli.
    Nebyly skoro žádné obchoďáky. V prodejně Jednty měli jen omezený sortiment zboží. Na ovoce i maso se stáy fronty. Balící papír byl tak max v pěti druzích a tak byly dárečky stejné po celé vesnici a okolí. Barevné stuhy jsme neznali, balíčky od Ježíška jsme dostávali převázané vlnou nebo bavlnkou a vůbec nám nebylo divné, že je stejná jako dárek „měkouš“ Po nocích a tajně pletený svetr nebo vesta.

    A co jsme měli ?
    Spoustu volného času, vyprávěcí večery s příhodami dětí i dospěláků. Krásné zážitky. Sníh co nesleze za dvě hodiny. Koulovačky, zamrzlé rybníky. Zážitky z klouzaček, když jsme sjížděli kopce na igelitových pytlích nacpaných senem, protože o sáňky byla nouze.
    A hlavně jsme měli stromek opravdu až o Štědrém večeru.
    Všichni – bez rozdílu. Neexistovalo, že by u někoho chodil Ježíšek o den či týden napřed. Všichni jsme se těšili, spřádali svá přání a litovali svých chybných kroků a lumpáren. Taky jsme se trochu obávali, zda pod stromečkem bude alespoň nějaký dárek. A když bylo po nadílce, těšili jsme se z dárků a nemohli se dočkat rána, až budeme moct vyzkoušet nové brusle, nebo třeba jen rukavice… prostě až se budeme moct pochlubit tím, co nám Ježíšek nadělil.

  5. Uf… chtěla jsem to stihnout do půlnoci, takže jsem se s vámi ani nestačila rozloučit.
    Přeji všem účastníkům adventní výzvy 2017 a jejich blízkým krásné a pohodové vánoce. Ať se vám vše podaří zařídit k vaší spokojenosti a užijete si je bez hektičnosti a stresu.

    Na závěr bych vás chtěla o něco požádat.
    Podělte se prosím alespoň o malou část slavnostní nálady a radosti s těmi, kdo nemají možnost si užít tyto vyjímečné dny slavnostně…
    Třeba proto, že jsou sami, že jim někdo blízký už dávno odešel a moc jim schází. Nebo proto, že se jejich cesty nějak zamotaly a oni sami to nedokáží napravit.
    Dejte jim zase úsměv a víru v dobro… v lidství. Byť by to bylo jen podáním ruky a popřáním něčeho dobrého. Tahle malá gesta dokáží spustit zázraky.
    Buďme tím „Ježíškem“ co umí rozdávat. Nezištně a s láskou.
    Líba

Komentáře jsou uzavřeny.

© 2018 Velká výzva Kuchařky pro dceru

Tato výzva je součástí webu Kuchařka pro dceruNahoru ↑